v Českých Budějovicích. Letošní hra nesla název Čechomoří. Byla to autorská inscenace o českých snech a touze po moři. Mně se tato hra velmi líbila. Její alternativní pojetí bylo osvěžením všedních školních dnů.
Zaujal mne koncept měnících se priorit a snů v průběhu života člověka. Bylo zajímavé srovnat touhy pětiletého dítěte a devadesátileté babičky. Herci čtení přání proložili krátkými scénkami, což bylo příjemné zpestření. Dále se mi líbila dějová linka o Karlu Žlábkovi, vizionáři, který chtěl vybudovat podzemní tunel od nás na chorvatský ostrov, a ušetřit tak mnoho hodin cesty několika tisícům Čechů.
Jediné, co bych divadlu vytkla, tak jsou ne příliš pohodlné sedačky. Sezení na schodech bez opěradel v pěkném oblečení bych klidně oželela. Jinak toto představení řadím k nejlepším, co jsem konkrétně na této scéně viděla. (Justýna Přechová, kvarta)